Philip Giraldi: Proč se s Mandelou neloučil Netanjahu

Tel Aviv byl s režimem apartheidu jedna ruka

Nelsonu Mandelovi vzdali hold i čtyři američtí prezidenti. Raúl Castro, vedení Evropské unie i královské dynastie. Na 70 šéfů států a vlád. Benjamin Netanjahu to odmítl. Mainstream o tom ani nepípl.

Pohnutky komentuje Philip Giraldi. Roky byl vysokou šarží CIA. V divizi proti terorismu. Teď šéfuje Council for the National Interest, lobbující za suverénní politiku na Středním východě. Proti té, co tancuje, jak Tel Aviv píská.

Mandela – píše veterán CIA - patřil k „předním kritikům represí, jimž Tel Aviv vystavuje Palestince“. Tepal je tím víc, oč nápadněji „mu připomínaly apartheid v Jižní Africe.“ „Okupaci Západního břehu hodnotí jako apartheid i mnozí Izraelci.“ A dokonce Jimmy Carter, jakkoli „zatvrzele to média Spojených států zatloukají“.  

Černé svědomí má však i hlubší kořeny: Izrael – a „Jižní Afrika za vlády apartheidu“ – byly v očích okolního světa „mezinárodními párii“. Jak coby „okupační mocnosti“, tak „díky diskriminační domácí politice“. V „Izraeli založené na náboženství a etnicitě“, v „Jižní Africe zase na rase“.  Obě se z toho vylhávaly legendou, že jsou samy „obětí“ – a tím víc se mají právo „stavět spolu na zadní proti mínění okolního světa“. O to čilejší byla i „spolupráce mezi oběma vládami“. Za agilní účasti „početné a movité židovské komunity v Johannesburgu“.

Dnes se „obecně ví, že Izrael pomohl Jižní Africe tajně vyvinout i jadernou bombu“. Výměnou „za uran pro svůj vlastní program“. Zatímco „Jižní Afrika byla dychtivým zákazníkem izraelského zbrojního průmyslu“. Už od „dob, kdy dělal první krůčky“.

A tak i „zkoušku jaderné munice, izraelské či jihoafrické provenience, zařídila Pretoria v roce 1979 v Indickém oceánu“. Obě země si k ní draly o to víc, oč víc „si po světě nadělaly nepřátel“. Jižní Afrika ten program nakonec skrečovala a podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Zato Izrael si „své jaderné zbraně ponechal“. Přišel k nim díky „ukradené americké technologii a obohacenému uranu“. Jen s jejich pomocí „vybudoval arzenál, sestávající ze 100 až 200 jaderných hlavic“.

V holportu hrála prvořadou roli „izraelská lobby, nazvaná Liga proti difamaci (Anti-Defamation League, ADL)“. Slogan, který má ve štítu, je naoko holubičí: „Představ si svět bez nenávisti“ („Imagine a World without Hate“). Když na “nedávném galavečeru v New Yorku“ slavila rovných sto let, neskrblil superlativy ani Joe Biden: „Myslím to upřímně: Stali jste se svědomím Ameriky. Stali jste se svědomím této země, ať už jde o cokoli. Jste pilířem židovské komunity, který však dosáhl mnohem dál, a objal tím úplně všechny komunity.“

Jde-li o „rtěnku pro prase“ - „whenever it is necessary to put a lipstick on a pig“ – „Bidena obrazotvornost nezradí“. Tentokrát „opomněl zmínit i špionážní kauzu, která na ADL praskla v roce 1993“: „Policejní vyšetřování odhalilo ilegální činnost, trvající minimálně po čtyřicet předchozích let.“ Rukama „organizace, provádějící privátní špionážní operace po celé zemi“ - a „disponující obrovskou masou dokumentů, tajných či určených pouze pro oficiální účely, získaných od zkorumpovaných činitelů na všech úrovních vládní hierarchie“. Takto nakupované „informace o amerických občanech a organizacích“ se „rutinně předávaly izraelské špionáži“.

ADL „je s Netanjahuovou vládou jedna ruka naprosto ve všem“. Včetně „válečných zločinů, páchaných v Gaze“ – a „rasistických zákonů proti arabským občanům Izraele“. Ústa jejího ředitele Abe Foxmana jsou „střelná zbraň“. Pokaždé, kdy Washington – skrz jeho podjaté dioptrie – „nedbá naprosté synchronizace s Izraelem“.

Barack Obama to naposled schytal za „ústupky před vyděračstvím Íránu“. Kdykoli Bílý dům přijímá „lídry amerických židovských skupin“, Foxman „sedává uprostřed první řady“. Tu „pohostinnost však oplácí útoky na prezidenta“, „jen co s čímkoli z toho, na co má právě zálusk Benjamin Netanjahu, vyjádří sebemenší nesouhlas“.

Terčem ADL je každý, kdo „politiku izraelské vlády nebere na 100 %“. Muslimské organizace napadá en bloc. Agresívně útočí i na „německou vládu, aktivisty hnutí za lidská práva, environmentalisty, skupiny hájící občanská práva i organizace, zaměřené proti apartheidu“. Časté dopisy, jimiž Foxman bombarduje New York Times, list „obratem publikuje na prestižních stránkách“. Přestože jsou „totálně paranoidní a iracionální“.

ADL ovšem – „už od 40. let spolupracující s FBI na vytržení komunistů až z kořene“ – se „léta honosí svým ´důvěrným zpravodajským pokrytím´ aktivit Arabů ve Spojených státech“. Už „razie, již v kancelářích ADL provedla roku 1963 sanfranciská policie, odhalila dokumentaci o 600 organizacích a více než 10.000 jednotlivcích“. Aniž by „mnozí z nich byli Araby, či jakkoli spojení se Středním východem“. Zato celé „tři čtvrtiny těchto informací pocházely z dokumentace města, státu a federace“ – „včetně FBI“ – a „byly pořízeny v rozporu se zákonem“.

Vedlo to k „veřejnému pozdvižení“. Žalobu na ADL muselo podat i městské vedení. „Těsně před procesem však byla stažena.“ S odůvodněním, že by „stál příliš moc peněz i času“. Chvost ovšem stáhl sám „městský státní návladní“. Měl „politické ambice“. „Ledový vítr“, vanoucí z „místní movité a mocné židovské komunity“, jim hrozil doživotním umíráčkem.

Tím větší hřeben narostl ADL. Jistého Roye Bullocka si najala coby „kápa pátraní“ po všech, na koho měla spadeno. „Vyplácela ho z tajných fondů v New Yorku.“ Hlavně za „šmírování a nahrávání konferencí a setkání amerických Arabů“. Také však řady dalších organizací, jimž přišila „antidemokratickou“ nálepku. Dotěrné pozornosti neunikly ani iniciativy na „obranu lidských práv typu NAACP či ACLU a přinejmenším 20 odborových svazů“. V podstatě „všechny organizace, které ADL vnímala jako odpůrce svého slepého fanatismu.“

Právě z této žumpy vyhřezla i psí hlava „černošského antisemitismu“. Na mušku ADL – a její „privátní špionáže“ – se dostal i „Africký národní kongres“. Spolu se „47 dalšími organizacemi, vystupujícími proti apartheidu“. Foxman „urážel Africký národní kongres veřejně jako ´teroristu´“ už za to, že „udržoval přátelské vztahy s Palestinci“.

Po razii v kancelářích ADL policie vyslechla i Bullocka – a „policejního důstojníka Toma Gerarda“. Ten se prezentoval i jako „bývalý kontraktor CIA“. Oba „doznali, že informace, shromažďované pro ADL o skupinách, vystupujících proti apartheidu, dodávali i jihoafrické špionáži“. Bullock uvedl, že „špehoval i Chrise Haniho, který se měl prezidentem Jižní Afriky po Nelsonu Mandelovi“. A že jeho „osobní svazek“ předal „jak ADL, tak Jihoafričanům“.

Chris Hani se „krátce po návratu ze Spojených států stal obětí atentátu“. Podobných „cílových objektů“ měl Roy Bullock víc. Patřil mezi ně i „palestinsko-americký aktivista Alex Odeh“. Roku 1985 „byl zavražděn náloží ve své kanceláři“. Jak „klíče“, tak „plánek poschodí“, „měli Bulock i ADL“.

Za „krádež svých dokumentů“ musela „proti ADL zahájit vyšetřování i FBI“. Kauzu však poslalo k ledu samo Ministerstvo spravedlnosti. S konečnou platností ji „roku 1994 odložila Clintonova Nejvyšší státní návladní Janet Reno“. Vláda „neměla pro svou nečinnost sebemenší důvod“. S výjimkou „tvrdého izraelského lobbingu“. Jen díky němu „unikla ADL trestu za různé zločiny, jichž se měla dopustit“. Není to zdaleka jediný případ, kdy se „zločince, spojené s Izraelem či jeho exponenty ve Spojených státech, nedaří americké justici postihnout“.

„Nakolik ADL americké občany špehuje či nešpehuje dodnes, je čistě jen věcí definice.“ Především „muslimské organizace“ – a síly, kritické k politice Izraele – „jsou v hledáčku zřejmě i nadále“.

Sama ADL se přitom „pojišťuje, že policajti (´cops´) vědí, kdo že je nepřítelem“, „svým programem LEARN (Law Enforcement Agency Resource Network)“. Ten muže zákona „školí, jak ´extremistické skupiny´ a ´zločiny z nenávisti´ rozeznat“ – i „jak s nimi naložit“.

ADL je i „kontraktorem“ CIA. Dodala jí program „tréninku senzitivity“. Hned poté, co „jeden židovský uchazeč neprošel bezpečnostní prověrkou, poněvadž zalhal o svých vazbách na izraelskou vládu“.

Tím vším už alarmuje i veterán CIA. Až zase Prahu přicválá chválit Netanjahu, na slušnost čeká o to větší nevolnost.