Valentin Katasonov: Kyjev na hraně bankrotu

Víra v „evropské investice“ je jen infantilním snem

Mediokracie, řízená vrtochy kleptokracie, ví přesně, co musí a co nesmí. Karneval vášní, cloumajících Kyjevem, je čítankovým příkladem.  Mainstream vypouští hořčičný plyn. Oč kráčí v reálu, drží pod zámkem. 

Je to v ekonomice, ty troubo! Clinton tím vyhrál dostihy o Bílý dům. Dusit  tu pravdu je riskantní. Neprohrát se dá jen s ní. Pravou podstatu ukrajinského patu analyzuje profesor Valentin Katasonov:  

Žebříček vývozních trhů Ukrajiny uvádí následující pořadí: 36,8 % Společenství nezávislých států (33,4 % tvoří podíl Ruska, Běloruska a Kazachstánu) a 24,8 % všechny země Evropské unie. Pokud jde u ukrajinský import, ze zemí SNS dělá 40,7 % (a téměř celý připadá na členy Celní unie), z EU - 30,9 % (z toho 8 % z Německa). Podíl Ruska trvale narůstá. V letech 2009-2012 u exportu z 21,4 na 26,5 % - a importu z 29,1 na 32,4 %.

Fanklub „evropské orientace“ sází na „zahraniční investice“. Voňavá legenda vaří z vody. Mantinely, bránící vnějšímu kapitálu v rozletu, padly už před lety. Vláda ho vábí, jak jen umí. Bariéry, limitující repatriaci zisků, zrušila už dávno. Uměle stlačuje kurs ukrajinské měny (zhruba na polovinu reálné hodnoty). Příliv zahraničních investic však klesá už minimálně pět let. V letech 2008-2012 se snížil 2,4krát. V případě úvěrových zdrojů dokonce 9krát.

Přímé zahraniční investice - tedy ty v pravém smyslu slova – tvoří jen 38 % celku. Většinu vnějších vstupů představují „přelétavé“ peníze. Sílu nabírá i proud, mířící opačně. Stále víc ukrajinského kapitálu mizí do emigrace. V letech 2008-2012 se rovnal dvěma třetinám sumy, investované v zemi z ciziny. V roce 2009 jeho import dokonce převýšil (a dostal tak celkové saldo do minusu 4,9 mld. dolarů).

Tento trend neskrývá ani oficiální statistika. „Ilegální vývoz kapitálu“ však nemapuje. Pokud se zohlední i ten, záporné saldo není jen trvalé, ale i nepoměrně větší.

Také většina kapitálu, mizícího ze země „legálně“, spadá do kategorie „ostatních investic“, nevázaných na produktivní projekty (ve výši 40,5 mld. USD jen v letech 2008-2012). Přistává hlavně v „off-shorech či zemích s analogickými atributy (Kypr, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Nizozemí a d.). Ukrajinské vedení nedokázalo – či možná ani nechtělo – kanály dezerce kapitálu ze země uzavřít.“

Celková suma zahraničního kapitálu sice není zanedbatelná. Letos v říjnu činila přes 56 miliard dolarů – při HDP země ve výši 176 mld. USD. Plných 55,2 % z nich se však obrací ve finanční, obchodní a realitní sféře. Tedy „oborech, které hodnoty netvoří, ale jen přerozdělují“.

O „high-tech“ byl zájem jen v 90. letech. Dokud se daly „skupovat za hubičku jen špičkové technologie“ („vzniklé ještě za sovětských časů“), aniž se „kvůli nim musel koupit celý podnik“.

Později – dvojnásob po vstupu země do Světové obchodní organizace (WTO) - se „zájem o investice do průmyslových podniků markantně snížil“. Většina celních bariér musela být výrazně zredukována. Na „Ukrajinu je výhodnější dodávat produkci z konkurenceschopnějších zemí, než vyvážet kapitál, nezbytný k její výrobě na Ukrajině“.

Statistika, vyčíslující zahraniční investice, navíc už dávno není jen o skutečných transferech. „Stále víc jde o reinvestice výnosů, které už zahraniční investoři z Ukrajiny inkasovali“.

Podíl vnějších zdrojů v základním kapitálu ukrajinských bank vzrostl z 19,5 % v roce 2006 na loňských 41,9 %. Ze všech 176 bank jsou akcionáři 53 (z toho 20 s obchodním podílem přes 90 %). Čelo teritoriálního žebříčku – figuruje v něm 26 zemí - vede Rusko (19 %), následované Kyprem (14 %), Nizozemím (12 %), Rakouskem (9 %) a Francií (7 %).        

Geografickému žebříčku všech zahraničních investic vévodí Kypr. Za „´kyperskými´ investicemi však stojí hlavně samy ukrajinské právnické i fyzické osoby“.

Přestože objem kapitálu, vyváděného ze země, už převýšil jeho příliv zvenku, „výnosy zahraničních investorů převyšují rentabilitu ukrajinských investic v zahraničí o celý řád“. Katasonov mapuje detailně oba směry. Relace Ukrajiny vůči světu mu – v letech 2008-2012 – vychází „minus 3,5 miliardy dolarů“. Což je „výsledek, získaný na bázi oficiální statistiky platební bilance“. Zohlední-li se i „´šedý´ odliv kapitálu (kontraband), záporné saldo vyjde ještě nepoměrně větší“.

„Zahraniční investice nenesou v reálné ekonomice žádný viditelný efekt.“ Tvoří jen zhruba „2 – 3 procenta vstupů“. Ukrajinské podniky se financují hlavně z vlastních výnosů (kolem 60 % celku), bankovních úvěrů, státních a komunálních rozpočtů.

V „rozvoji či obnově základních fondů“ se zahraniční zdroje angažují jen sporadicky. Mizivou roli hrají v „investiční výstavbě, akvizici strojů a zařízení i výzkumu a vývoji“. Vedle „pomalejší návratnosti“ za to může i faktor „značných rizik“. Zahraniční kapitál tak osciluje hlavně ve sféře oběhu. Produkci financuje jen velmi okrajově – a až v závěrečné, „kompletační fázi“.

Stav ekonomiky – a záporné saldo vůči světu – ženou zemi do dluhové pasti. Státní dluh, rovnající se počátkem roku 2008 jen 12,3 % HDP, se mezitím přiblížil k hranici 40 % HDP. Z 53 % jde o dluh vůči zahraničním věřitelům. Celkový ukrajinský dluh vůči okolnímu světu narostl z 56,7 % HDP v roce 2008 na 75,7 % HDP v polovině letošního roku.              

Podstatně méně, než v zemích titulovaných nelichotivou zkratkou PIGS, je to sice i dnes. Přesto je „rating Ukrajiny dokonce nižší, než v případě Řecka“. Úměrně rostou i úroky, jimiž jsou zatíženy státní i podnikatelské závazky. Z dluhové služby je stále dražší špás.

Rapidně roste riziko státní defaultu.  Standard & Poors je - z předloňských 34,8 % - zvýšil na 44,25 % už letos v létě. „Procentuální pravděpodobnost“, že Ukrajina vyhlásí státní bankrot, roste se čtvercem času, kdy země padá do politického chaosu. V prognózách některých agentur už překročila magickou cifru 50.

Citlivým barometrem je kurs CDS (credit default swaps) – tedy finančního  derivátu, jimiž se v daném případě jistí věřitelé ukrajinských závazků. Kdo se chce pojistit proti delikvenci pětiletých vládních dluhopisů, CDS za každých 10 miliónů USD nominálu ho vyjde – a to jen za první rok - na dalších 1,071.000 dolarů. Za celou lhůtu splatnosti to dělá 5,300.000 USD. Tržní cena ukrajinských vládních obligací je tak o víc než polovinu dražší, než jejich nominál. V případě pětiletého dluhopisu ruské vlády to na 10,000.000 dolarů nominálu dělá jen 173.000 USD.

Roční úrok z „nových desetiletých obligací Ukrajiny, nominovaných v amerických dolarech, se vyšplhal na 10,6 %“. Příslušenství „některých cenných papírů, splatných už v roce 2014, vyletělo až na 19 %“. To už jsou „nezastřeně lichvářské sazby“. A hlavně neklamné známky, že „značná část ukrajinského rozpočtu padne už na obsluhu dřívějších dluhů“.

„Koncem roku 2013 se dluhová smyčka na ukrajinském krku stahuje nadoraz. Různé expertízy uvádějí, že Kyjev musí příští rok splatit do zahraničí 8 až 10 miliard dolarů. Tolik peněz však vláda nemá. Obsluhovat přitom třeba i dluhy, jejichž jistina je splatná až později.“ Do stále hlubší dluhové pasti se propadá i „korporátní sektor ukrajinské ekonomiky“. Tady je „fakticky bankrot už každý druhý podnik“.

„Obchodní bilance Ukrajiny je“ – autor to dokládá přehlednými tabulkami – „v masivní deficitu od momentu, kdy země vstoupila do WTO, a otevřela tak svůj vnitřní trh“. Jí samé to – díky „nízké konkurenceschopnosti ukrajinské produkce“ – „přístup na trhy jiných zemí nezajistilo“. Záporné saldo tak zčásti kompenzují jen „platby za tranzit zemního plynu a ropy“.

Část ukrajinských firem dřív dosáhla i na „úvěrový revolving“. Teď po nich  zahraniční věřitelé požadují i promptní splátku jistin. Obavy z defaultu  signalizuje i jiný trend: zahraniční kapitál začíná dezertovat z ukrajinských bank. 41,9 %  jejich základního kapitálu vlastnil ještě loni v lednu. Letos v létě to bylo už jen 33,8 %. Na prahu příštího roku se čeká propad až pod 30 %.

Čtvrtou největší bankou v zemi je Raiffeisen International (RBI). Teď její rakouská matka „nabízí ukrajinskou ´dceru´ na prodej“.

Devizové rezervy země činily 34,6 miliard dolarů ještě předloni. Letos v listopadu už to bylo jen 20,6 miliardy. Stačí jen na dovoz na 2,5 měsíce. Značné devizové rezervy polykají operace, jimiž se centrální banka snaží brzdit volný pád ukrajinské měny.  

„Vláda musí, chce-li default odvrátit, rychle sehnat přinejmenším 10  miliard dolarů. Jednání s MMF o nové půjčce uvízla ve slepé uličce.“ Z Bruselu “to má ještě menší šanci. Evropská unie je v dluhové krizi sama. Default státního dluhu hrozí co chvíli nejen v Řecku, ale i v řadě jiných zemí. Domino, které by uvedl do pohybu, by Evropu uvrhlo do ještě nezáviděníhodnější situace, než v jaké je Ukrajina.“

Průchodnou „variantou tak zůstává jen dohoda s Ruskem“. Logicky „předpokládá vstup Ukrajiny do Celní unie“. „Deficit ukrajinské obchodní bilance generuje hlavně ´východní fronta´“. Právě členství v Celní unii by „Ukrajině umožnilo obnovit obchodní i platební bilanci“. Jednak „díky dalším celním preferencím pro ukrajinskou produkci, exportovanou na trhy východních sousedů“. Také však díky „diskontovaným cenám zemního plynu“. Například „Arménii, vstupující do Celní unie, ji Moskva snižuje na 189 dolarů za tisíc kubických metrů“.

Zvolí-li Kyjev „východní orientaci“, „Moskva je připravena posoudit i otázku bankovních a komerčních úvěrů“. Včetně „odložených plateb za dodávky zemního plynu“.

Rusko není „jen hlavním obchodně-ekonomickým partnerem Ukrajiny“. Je i „jejím hlavním věřitelem“. Celkovou sumu pohledávek za Ukrajinou vyčíslil – na setkání s novináři koncem listopadu – ruský prezident Vladimír Putin: nesplacené úvěry, jež ukrajinským bankám poskytly Gazprombank, Sberbank, VEB a BTB, činí 20 miliard dolarů a 280 miliard rublů. Rusko už navíc uhradilo i zálohy za tranzit zemního plynu územím Ukrajiny. Ve výši dalších 4 miliard dolarů.