Paul Buchheit: Parazitní trojnožka

Největší zisk nesou peníze, které jsou naprosto imaginární

Z Baracka Obamy se prý – zvěstoval světu až z Johannesburgu – „stal lepší člověk“, jen co si „vzal příklad z Nelsona Mandely“. Nebýt té inspirace – vkrádá se logická otázka – vládne snad Americe ještě okoralejší srdce?

Za dnešní ekipy Bílého domu se k lepšímu rozhodně nezměnila. S lakonickou – o to však přehlednější - mozaikou přichází Paul Buchheit, středoškolský pedagog a duše UsAgainstGreed.org, PayUpNow.org, RapingHistory.org i dalších progresívních médií.

„Fakta jsou nesporná, závěry bolí,“ píše v glose 3 cesty, jimiž se  superbohatí balíkují na účet nás ostatních (3 Ways the Super-Rich Suck Wealth out of the Rest of Us). Kasta „nejbohatších lidí ze Spojených států i okolního světa užívá burz a deregulovaného finančního systému k tunelování zdrojů, které by měly patřit nám všem“.

„Nejde o produktivní lidi, profitující z vlastního společenského přínosu.“ Ale o „hrstku“, „vysávající“ – čistě přes „finanční systém“ - „masivní sumy, ač sama nevytváří téměř nic“.

Buchheit to vnímá jako perverzní trojnožku:

1. „5 procent nejzámožnějších amerických rodin (šest milionů domácností) vlastní kolem dvou třetin bohatství, získaného od recese“ – „asi 10 z 15 tisíc miliard dolarů“. Tu „nevídanou loupež“ lze doložit z „dat Credit Suisse, Economic Policy Institute, Pew Research a Census Bureau“ (přiložený originál k nim nabízí přístup). Každá z  amerických domácností, uvelebených v té bavlnce, si tak – právě „za Obamy“ - polepšila v průměru o dalších 1,667.000 dolarů. Podle „jiných zdrojů dokonce přes 2 miliony USD“.
   „Za pozornost stojí fakt, že jejich terno pochází hlavně z burzovních zisků“ („a ne z podniků generujících pracovní místa“). Z „nafouklých bublin“, majících s „produktivitou amerických zaměstnanců pramálo společného“. Indexy finančních trhů se „od recese znovu zdvojnásobily“ – a „nejzámožnějších 5 procent vlastní kolem 80 procent všech cenných papírů s výjimkou penzijních programů“.
2. Druhou výsadou té kasty jsou peníze, které jí dělají peníze. Jsou totiž – ač nesou reálné miliardy – naprosto imaginární. „Finanční průmysl vytvořil celý nový segment světového bohatství.“ O „velkou většinu z něj si však podělil sám. Zisky finančního sektoru Spojených států rostou nepřetržitě po víc než 30 let. Spekulativní, neproduktivní, rentu vynášející trh derivátů dosáhl astronomické úrovně quadriliónu USD – milionu miliard dolarů.“ Kyne tak „dvacetkrát rychleji než celá světová ekonomika“.
   Rubem „obří bubliny“ je fakt, že „jsme se, co do majetkové nerovnosti, stali pátou zemí světového žebříčku“. Takže „250 jedinců má na celoroční útraty víc peněz, než téměř polovina světa – tři miliardy lidí“.         
3. Tím ostřeji se rozevírají nůžky mezi příjmy – a produktivitou - mozků a rukou, vytvářejících reálné hodnoty. „Medián rodinného majetku se za uplynulých víc než 25 let“ – „po zohlednění inflace“ – „snížil ze 73.000 na 57.000 dolarů“. O „pět procent poklesl jen od recese“.
   „Experti finančního plánování“ doporučují minimálně úspory, „umožňující přežít šest měsíců po ztrátě existenčního zdroje“. Dnes jimi ovšem disponuje „z každých čtyř Američanů už jen jeden“.