Valentin Katasonov: Kriminální oligarchie, americká „pomoc“
Valentin Katasonov
Kde skončí peníze z ukrajinské privatizační loupeže?
„Tisková služba Státního departmentu USA v těchto dnech oznámila, že USA na Ukrajinu vyslaly skupinu pracovníků FBI, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva financí, mající Kyjevu poskytnout součinnost při repatriaci ukradených ukrajinských aktiv. 29. dubna USA a Velká Británie uspořádají k dané otázce multilaterální setkání za účasti ukrajinských činitelů,“ píše profesor Valentin Katasonov.
Ukrajina je na hraně státního bankrotu. Jen její zahraniční dluh činí kolem 145 miliard dolarů. Ochota zahraničních věřitelů klesá k nule. Množí se „očividné příznaky, že ukrajinský bankovní sektor se brzy zhroutí“.
Národní banka Ukrajiny (NBU) už posuzuje i „kyperskou variantu“ – „konfiskace depozit“ anebo „nucené proměny jejich majitelů v ´investory´ (´akcionáře´) bank“. „Kyjevský režim kalkuluje, že by touto cestou mobilizoval několik miliard dolarů.“ Tak „nezakrytá loupež může před kolosálním defaultem zachránit několik bank, celou zemi však nikoli. K tomu jsou zapotřebí sumy v řádu desítek miliard dolarů.“
Kyjevu zbývá v podstatě jen dvojí: „privatizace státního majetku, včetně přírodních zdrojů“ – a „mobilizace vnějších aktiv“. Devizové rezervy NBU dosáhly rekordních 38 miliard dolarů v roce 2011. Dnes jsou „minimálně o 15 miliard USD nižší“ – a „nestačí ani na splátky dřívějších státních závazků a jejich obsluhu ani do konce letošního roku“.
„Soukromá aktiva v zahraničí“ tvoří „přímé zahraniční investice“ („nedosahující ani 10 miliard dolarů“) - a podstatně větší balík „portfoliových investic, úvěrů, prostředků na bankovních účtech a zahraničních valut v hotovosti“.
Ke konci loňského roku činila všechna vnější aktiva země zhruba 140 miliard dolarů. Na „70 % z nich připadalo na valuty v hotovosti a prostředky na účtech v zahraničních bankách – tedy aktiva ve značně likvidní podobě“.
„Oficiální soukromá aktiva v zahraničí“ však tvoří jen příslovečnou špičku ledovce. „Těžiště vnějších ukrajinských aktiv pochází z nelegálního vývozu kapitálu horními patry státní byrokracie a oligarchy. Ta statistika platební bilance NBU nezohledňuje vůbec.“
Ukrajinská média loni publikovala „rating 100 nejbohatších obyvatel Ukrajiny (Top-100)“. Jejich „majetek roku 2012 dosahoval hodnoty 130 miliard dolarů (80 % ukrajinského HDP)“. „Vnější aktiva většiny ukrajinských oligarchů přitom převyšují jejich majetek doma“ – a zmíněná data navíc „nezahrnují finance na bankovních účtech“.
Z velké části jsou zaparkovány v různých off-shorech. „Jaceňuk v zápalu svých odhalení ´zločinného Janukovyčova režimu´ prohlásil, že za roky jeho prezidentské moci bylo ze země do off-shorů vyvedeno 70 miliard dolarů. O tom, kolik tam bylo vyvedeno za Juščenka a Tymošenkové, však novopečený premiér pomlčel. Podle odhadu amerického analytického centra Tax Justice Network zmizelo za celou dobu ukrajinské nezávislosti v off-shorech 167 miliard dolarů. Tedy suma jen o něco menší, než hrubý domácí produkt země za rok 2012 a znatelně převyšující celkový objem vnějšího dluhu země.“
Právě na „vnější aktiva coby potenciální zdroj řešení finančně-ekonomických problémů Ukrajiny se zaměřil kyjevský režim i jeho protektoři z Washingtonu“.
Není to zdaleka prvá operace pod heslem „Vrátit nakradené bohatství lidu“. Analogicky mířily i pokusy repatriovat peníze Saddáma Husajna, Muamara Kaddáfího, Francoise Duvaliera i některých dalších. Ustálily se v určitém „algoritmu“ kroků, počínajících přijetím příslušné legislativy a uzavřením smluv s relevantními státy v zahraničí, dohledáním a identifikací nakradených a vyvezených aktiv, přes jejich „zmrazení“ a důkazní řízení – až po refundaci zemím, kde byla uloupena.
Právě „poslední fáze se však zpravidla už nekoná“. Svou roli hrají i „polehčující okolnosti“ docela objektivní povahy. Nemalým hlavolamem bývá už „dešifrovat často značně mazaná schémata“, jimiž se nakradená aktiva exportovala a tezaurovala v zahraničí. Zemím, v nichž našla „přístřeší“, nelze upřít i jistou dávku pravdy, když namítají, že „pokud jim to vrátíme, stejně to rozkradou znovu“.
Klíčovou váhu mají ryze subjektivní pohnutky. Pro bankéře non olet ani peníze, pocházející z krajně pofidérních zdrojů. Jde-li o „miliardy dolarů, je to dárek z nebes“. Své trpké zkušenosti s tím má i sama Ukrajina:
A to v „případě bývalého premiéra Pavla Lazarenka, vězněného v USA za praní špinavých peněz. Federální soud USA kvalifikoval peníze, zjištěné na Lazarenkových účtech v bankách různých zemí, jako kriminálního původu. Jejich suma se odhaduje na 1 miliardu dolarů.“ Že by však jejich finálním disponentem byl v plné míře Lazarenko – a kriminálního původu byly všechny bez výjimky – se však nepodařilo prokázat dodnes. „Od Lazarenkova zatčení uběhlo již 15 let, Ukrajina však dosud neobdržela ani jediný dolar.“
Pikantní je i cirkus kolem „repatriace Kaddáfího peněz“. Tady si Washington dal na rétorice, že ´diktátorova aktiva musí být vrácena lidu´, záležet už od počátku agrese“. Jediný cent se však nevrátil ani do Libye – a „někteří experti mají za to, že peníze Kaddáfího i jiných libyjských občanů se z bankovních účtů převádějí rovnou do státního rozpočtu USA“. Pod heslem, že „nastolení demokracie v Libyi stálo Washington spoustu peněz“.
Poslední příklad je k věci i co do času a místa. Řeč je o „nedávném zatčení ukrajinského oligarchy Dmitrije Firtaše“. Pro „ukrajinskou off-shorovou aristokracii je to černá můra“. Také Firtašova „zahraniční aktiva byla konfiskována se zdůvodněním, že jsou kriminálního původu“. Očekává se však, že se z nich ze všeho nejdřív „uhradí jeho závazky vůči západním bankám“. A „pokud by ještě cosi zbylo i pak, půjde to na umoření vnějších státních závazků Ukrajiny vůči MMF a jiným ´prioritním´ věřitelům.“
Zato „ukrajinský lid nedostane nic“ ani tentokrát.
předchozí článek | další článek |