Titbits From Abroad
RSS RSS napište nám

Andre Damon: Majetek dolarových miliardářů se za krize zdvojnásobil

Wealth of world’s billionaires doubles since 2009

Kasta, vytvářející nulovou hodnotu, blokuje gigantické zdroje

Ta zhůvěřilost zvedá adrenalin. Odtajnily ji prominentní prameny. Řeč je o přehledech, jež právě otiskly  švýcarská UBS  - a Wealth-X, „mapující velezámožné jedince“:

„Kolektivní bohatství dolarových miliardářů dosáhlo 6.500 miliard dolarů.“ Sumy, „blížící se hrubému domácímu produktu Číny, druhé největší ekonomiky světa“. Počet VyVolených se - z „1.360 roku 2009“ - „zvýšil na 2.170“.

V mozaice, portrétující život v bavlnce, listoval Andre Damon:

Miliardářský mamon přikrmily hlavně „burzy, pěchované ´snadnými penězi´ (´easy money´)“. V reálu hlavně jejich „tiskem Federálním rezervním systémem Spojených států a dalšími centrálními bankami“. „Proces“ je hřištěm čilé „intenzifikace“. Minulý týden snížila referenční úrok i Evropská centrální banka – z 0,5 na 0,25 procenta p. a. Inzeruje to jako životabudič stagnujících ekonomik. „Nový příval likvidity“ však krmí hlavně „finanční trhy“.

To kasino umí zázraky: „Den po zveřejnění zprávy Wealth-X nabídl Twitter novou emisi svých akcií“. Jejich „tržní hodnota se zdvojnásobila během pár hodin“. Burzovní šaráda „porodila 1.600 milionářů za jediný den“. Kolik z nich to štěstí políbilo na úvěr - a na jak nicotný úrok – média neuvádějí. Pikantní personálie však nabízejí: jistý Evan Williams si – za čtyřiadvacet hodin - polepšil o celou miliardu USD; jeho kolega Jack Dorsey o 500 milionů. Z party, která emisi aranžovala, jsou oba.

Globální krize přeje hlavně „parazitnímu růstu finančního sektoru“. Největší porce dolarových miliardářů - plných 17 procent – se rekrutuje právě z jeho řad. Zato těch, jejichž aktiva cokoli produkují, je mezi nimi  jen 8 procent.  

O to víc irituje kontrapunkt. Hlavně harpagonská „redukce sociálních služeb v USA, Evropě a napříč světem“. Počátkem měsíce byl - „poprvé v dějinách Spojených států“ - „seškrtán i rozpočet ´potravinových známek´ (´food stamps´)“. Už na „konec roku připadá i expirace celého dosavadního program dávek pro dlouhodobě nezaměstnané“.

„Food stamps“ vyjdou fiskál na 74,6 miliardy USD. Dávky pro dlouhodobě nezaměstnané - na 25,2 miliardy. „Celkové čisté jmění 515 amerických miliardářů by všechny potravinové známky - i dávky pro lidi, chronicky zbavené práce - předplatilo na celé století.“

Raport USB a Wealth-X „eviduje i mamutí sumy, vynakládané miliardáři za přepych“. Jen do svých „jacht, privátních proudových letounů, artefaktů, starožitností, módy, šperků a automobilových veteránů“ už napumpovali 126 miliard dolarů. „Víc, než  celý hrubý domácí produkt Bangladéše, země se 150 milióny obyvatel“. 

V samotných jachtách už 2,170 miliardářů utopilo celkem 48 miliard USD – 22 miliónů USD per capita. Celková hodnota jejich nemovitostí dosáhla 169 miliard USD – na hlavu dokonce 78 miliónů USD. „Průměrný miliardář“ - dokládá Wealth-X - „vlastní čtyři rezidence, každou z nich o hodnotě téměř 20 miliónů dolarů“.

A dodává: „Čas a prostor jsou hranice, limitující světové miliardáře jen zřídka. Mnozí z nich totiž vlastní jeden či dva proudové letouny, gigantickou jachtu i další komfortní a rychlé dopravní prostředky, nemluvě o několika rezidencích po celém světě.“

„Nehledě na svou mobilitu však sídlí hlavně kolem několika finančních metropolí“: „New Yorku, kde jich je 96, následovaného Honkongem se 75, Moskvou se 74 a Londýnem se 67 miliardáři. Kdyby se jmění newyorských miliardářů rozdělilo mezi 1,7 miliónu nemajetných obyvatel města, každý by dostal 170.000 dolarů.“

Tato sociální kasta – sumarizuje Damon - „svět enormně vysává“. Sama “vytváří nulovou hodnotu“.  O to víc „monopolizuje gigantické zdroje“. Tím, že jimi „mrhá jen ke svému obohacení“, problém nekončí.  Nadvláda, kterou si nárokuje „nad ekonomickým i politickým životem“, „blokuje i všechna racionální řešení kolosálních problémů lidstva“.

Jsou-li „svátostí miliardová bohatství“ - a „zbytnou položkou“ i takové „potřeby jako vzdělání, bydlení a péče o zdraví“ - má to „katastrofální konsekvence“.

Demokracie, končící u volebních uren, to nevyřeší. Musí si přijít i pro existenční zdroje. Zisk z cizí práce – natož ze spekulace - neguje vše, o čem demokracie je.