Paul Craig Roberts: Válečný zločin. Nacistického kalibru.

Agrese proti Sýrii hrozí fatálním dominem

Kdo nás čte déle, už ví: Dr. Paul Craig Roberts byl náměstkem ministra financí. Za Ronalda Reagana. Má i copyright na (a)sociální inženýrství, zvané reaganomika. Tím přesněji nazývá věci dnes. Na téma agrese, hrozící Sýrii, píše:

„Washington a jeho loutkové vlády Británie a Francie se znovu chystají vybarvit jako kriminálníci. Image Západu jako válečného zločince není obrázkem z propagandy, namalovaným nepřáteli Západu, nýbrž portrétem, který si Západ maluje sám. Britský deník Independent píše, že Obama, Cameron a Hollande se o minulém víkendu dohodli napadnout dvou týdnů syrskou vládu křídlatými raketami, ač pro to nemají souhlas OSN a neexistuje ani jediný důkaz pro tvrzení Washingtonu, že by syrská vláda použila chemické zbraně proti ´povstalcům´, Washingtonem podporovaným zahraničním silám, které se snaží svrhnout syrskou vládu.“

Cílem té „válečné štvanice je předejít inspekci OSN, o níž Washington ví, že jeho tvrzení vyvrátí, a která by mohla Washington spojit i s útokem pod falešnou vlajkou, provedeným samotnými ´rebely´, kteří do jediné lokality shromáždili spoustu dětí, aby je tady chemicky povraždili a vinu pak Washington hodil na syrskou vládu.“

Camerona ženou do války i harpagonské pohnutky. Zuby nehty ji chce rozpoutat „dřív, než mu britský parlament může zatrhnout, aby kryl Obamovy válečné zločiny, tak jako to pro George W. Bushe udělal Tony Blair, který za to byl náležitě odměněn.“ Co je „Cameronovi do syrských životů“, může-li ho na odchodu z Downing Street „uvítat náruč 50 milionů dolarů“.

„Syrská vláda ví, že za incident s chemickými zbraněmi nenese odpovědnost.“ S „vysláním chemických inspektorů OSN proto vyjádřila souhlas“. Washington ovšem „prohlásil, že na inspektory OSN už je ´příliš pozdě´“. Sám se uráčil „akceptovat“ už jen takové „vyšetřování“, které by „potvrdilo verzi ´rebelů´, napojených na al-Káidu, že civilisty napadla chemickými zbraněmi syrská vláda“.

Také „útok odstřelovačů“ - „na území, ovládaném ´rebely´“ - měl „chemickým inspektorům OSN zabránit, aby splnili, kvůli čemu do Sýrie dorazili“. Ti se však „naštěstí na inkriminované místo později vrátili“.

„Zkorumpovaná britská vláda deklarovala, že Sýrii lze napadnout bez souhlasu OSN, tak jak se bez mandátu OSN obešly útoky na Srbsko a Libyi. Západní demokracie si už precedens, jak se dá mezinárodní právo pošlapávat, vytvořily. ´Mezinárodní právo? My žádné mezinárodní právo, stojící za starou belu, nepotřebujeme!´ Západ zná jediné pravidlo. Pravdu má ten, kdo má moc. Dokud má Západ moc, je v právu Západ.“

Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov vlády, chystající se k agresi, důrazně upozornil, že spějí k „hrubému porušení mezinárodního práva“ - v „právním, ale i etickém a morálním smyslu“. Připomněl jim i „lži a podvody, jimiž Západ hájil pošlapání mezinárodního práva, když napadl Srbsko, Irák a Libyi“. A specificky právě i “preventivní kroky“, jimiž „vláda Spojených států zmařila všechny naděje na mírové urovnání v Iráku, Libyi a Sýrii“.

Washington „maří všechny naděje na mírové urovnání i teď“. Když „avizuje svůj nadcházející útok, ´rebelové´ už nemají sebemenší důvod k účasti v mírových rozhovorech se syrskou vládou“. Teď už jim proti ní přece „Západ přichází na pomoc“. 

Lavrov zmínil i „strany, vládnoucí ve Spojených státech, Spojeném království a Francii, které brnkají na emoce špatně informované veřejnosti, aby až válka propukne, z ní ještě pocítily satisfakci“. Právě v tom sice skutečně „tkvěla metoda, jíž Spojené státy manipulovaly veřejným míněním, když napadly Afghánistán a Irák“. Dnes je však „americká veřejnost už z válek, do jejichž cílů nebylo nikdy vneseno jasno, unavena.“ Tím „podezíravější je k vládním alibi dalších válek“.

Čerstvým svědectvím je i „průzkum veřejného mínění, provedený Reuters/ Ipsos“. Ukázal totiž, že „Američané jsou rozhodně proti intervenci do syrské občanské války“. Washington by se podle nich „měl držet konfliktu stranou“ - a to „dokonce i kdyby se potvrdilo, že syrská vláda zaútočila na civilisty smrtelnými chemickými látkami“. Obama si však „nemusí dělat hlavu ani z toho, že mu řinčení zbraněmi schvaluje jen 9 procent veřejnosti. Amerika totiž – jak nedávno konstatoval nedávno bývalý prezident Jimmy Carter - ´už nemá funkční demokracii´. Má policejní stát, v němž se výkonná moc nadřadila celému právu i Ústavě.“

A právě „tento policejní stát teď hodlá spáchat další válečný zločin nacistického kalibru cestou nevyprovokované agrese. Za naprosto stejné kroky, jichž se dopouští Obama, Cameron a Hollande, byli nacisté v Norimberku odsouzeni k smrti.“

Otázkou – stále „nezodpovězenou“, ba ani „nepoloženou“ - tak je, „co tím vším Západ ve skutečnosti sleduje. Cejch ´diktátora´, vypalovaný Asádovi, ho má démonizovat v očích chabě informované západní veřejnosti“. Jsou to přitom právě „vlády Spojených států, Spojeného království a Francie“, kdo diktátorské režimy, sloužící jejich cílům, podporují nepřetržitě“. Zrovna teď například „v Bahrajnu, Saúdské Arábii či vojenskou diktaturu, nemilosrdně pobíjející Egypťany, aniž by západní vlády hlesly o invazi do Egypta, ´vraždícího vlastní lid´.“              

„Nadcházející útok na Sýrii nemá nic společného ani s nadílkou ´svobody a demokracie´“. Právě „víc svobody a demokracie bylo i důvodem útoků na Irák a Libyi. Žádnou ´svobodu a demokracii´ však nezískala ani jedna z nich.“ Motivem agrese nejsou „ani lidská práva, spravedlnost či žádný z jiných vznešeně znějících cílů, do nichž Západ své zločiny odívá“.

Potíž je v tom, že „západní média, či minimálně žádná z amerických presstitutek, se na jejich reálné cíle jaktěživ nezeptají samotného Obamy, Camerona či Hollanda. Těžko uvěřit, že kdokoli ze žurnalistů je stupidní či prostoduchý natolik, aby snad upřímně uvěřil, že cílem je nadělit Sýrii ´svobodu a demokracii´ nebo potrestat Asáda za použití chemických zbraní proti gangsterům, kteří se pokoušejí svrhnout syrskou vládu.“

„Jistě, otázka, bude-li položena, zůstane nezodpovězena. Už to však, že vůbec zazní, lidem pomůže se zorientovat. Války, jež Washington vede, měly napřed Ameriku uchránit před teroristy. Teď se Washington snaží rozvrátit Sýrii džihádem teroristů, jimž pomáhá svrhnout sekulární, neteroristickou Asádovu vládu. Co svou podporou terorismu Washington sleduje?“

Zřejmě chce „muslimy radikalizovat, a destabilizovat tak Rusko a dokonce i Čínu. Rusko má početnou muslimskou populaci a hraničí s muslimskými státy. Určitou muslimskou populaci má i Čína. Až by radikalizace zasela konflikty do jediných dvou zemí, schopných čelit světové hegemonii Washingtonu, západní mediální propaganda a kvantum nevládních organizací, financovaných Spojenými státy a panáčkujících jako ´lidskoprávní´, Washingtonu jistojistě pomohou ruskou a čínskou vládu démonizovat za to, že s ´rebely´ nakládají krutě.“

„Radikalizace muslimů“ má i ovšem i jinou „přednost“. Právě tak totiž lze vůbec nejsnáze „srazit bývalé muslimské země do letitých zmatků občanských válek, tak jako v Iráku a Libyi, a vyřadit tak jakoukoli organizovanou státní moc, čelící záměrům Izraele.“

„Washington tlačí svět k jaderné válce blíž, než k ní byl i v nejnebezpečnějších fázích studené války. Až skončí válku se Sýrií, bude na ráně Írán. Pak už si Rusko a Čína nebudou moci namlouvat, že ještě existuje cokoli na způsob systému mezinárodního práva nebo mantinelů, limitujících západní zločiny.“ Už dnes  „nutí obě země rozvíjet strategické jaderné síly a neutralizovat Západem financované nevládní organizace, pózující jako ´lidskoprávní´, i když jsou ve skutečnosti pátou kolonou, jíž může Washington využít k podlomení legitimity ruské a čínské vlády.“

„Rusko a Čína“ - alarmuje už i druhý muž Reaganov a fiskálu - „jsou ve svých stycích se Spojenými státy extrémně lehkomyslné. Ruskou politickou opozici financuje především Washington. Destabilizaci je vystavena i čínská vláda. Založí-li americká korporace v Číně společnost, vytváří čínskou správní radu, v níž zasednou příbuzní místních politických špiček. Tyto správní rady jsou pak penězovodem, kupujícím si rozhodnutí a sympatie místních stranických struktur. Spojené státy pronikly čínskými univerzitami a intelektuálními hledisky. V Číně působí jak Rockefellerova univerzita, tak Rockefellerova filantropie. Pěstuje se hlas disentu, namířený proti čínské vládě. Požadavky ´liberalizace´ lze exhumovat regionální a etnické třenice a podlomit soudržnost národní vlády.“

„Rusko a Čínu destabilizují americké páté kolony“, snaha o „diplomatickou izolaci“ obou zemí a jejich „vojenské přečíslení“. Až si to Moskva a Peking plně „uvědomí, jediným garantem jejich suverenity se stanou jaderné zbraně“.

Tím větší nastane riziko, že si „lidstvo podepíše ortel jadernou válkou ještě dřív, než podlehne globálnímu oteplování či rostoucím státním dluhům“.

Ví už i velkovezír reaganomiky.