Sergej Glazev: Putinův poradce anoncuje změnu

Přestane Rusko sponzorovat finanční trhy „zlaté miliardy“?

Rusko už „bezbřehou emisi vedoucích světových měn“ nemůže jen pasivně registrovat, zdůraznil  Putinův ekonomický poradce, akademik  Sergej Glazev na posledním jednání Rady pro zahraniční a obrannou politiku Ruské federace. „Masa derivátů, s nimiž jsou spojovány příčiny globální finanční krize, začala znovu růst a dosáhla kvadrilionu (milionu miliard) dolarů.“ Sumu „světové peněžní masy tak překročila o celý řád.“

Ruská ekonomika není jen „otevřená“. V „posledních dvou desetiletích se ocitla v závislém postavení. Emitovali jsme peníze úměrně nabídce cizí měny, přírůstku devizových rezerv. V rozvoji naší ekonomiky tak, jinými slovy, hrají klíčovou roli vnější zdroje. Buď poptávka po našich surovinách, nebo nabídka zahraničního kapitálu.“

Tak markantní „vnější závislost“ - pokračoval akademik – má za následek enormní „surovinovou specializaci“ („hypertrofii surovinového komplexu“). Provází ji „dominantní pozice zahraničního kapitálu na kapitálovém trhu“ („většina operací na něm už dlouho probíhá ve prospěch zahraničních subjektů“). Obojí vede k „off-shorizaci ekonomiky“. Nacházejí-li se “základní zdroje peněžní nabídky v zahraničí, domácí kapitál se přizpůsobuje a stěhuje do off-shorových zón“.

Tím větší riziko tkví ve faktu, že se - „během pouhých tří let“ - „peněžní masa vedoucí emitentů velké čtyřky – USA, Anglie, Evropské unie a Japonska – zvýšila 3-5 krát“. Roste dál „nehledě na kolapsy finančních pyramid“. „Další růst finančních pyramid“ sama stimuluje. Zatímco klíčové západní ekonomiky „přešly k dlouhodobé politice záporných úrokových sazeb“, Rusko se „svou restriktivní politikou, nacházející odraz v relativně vysokých úrokových sazbách, ocitá v konkurenci světových tiskáren peněz ve zranitelné pozici. Dlouhé peníze, které stát inkasuje za plyn, vkládáme do zahraničních cenných papírů s ročním výnosem 2-3 %. Ti, kdo z téhož zahraničí čerpají úvěr, ho prostřednictvím  tamních bank dostávají za 6-8 % ročně.“ Rusko tím „rok co rok přichází zhruba o 100 miliard dolarů“. Na 35-50 miliard dolarů činí jen ztráta z rozdílu v úrokových sazbách.

„Jak dlouho ještě může pokračovat finanční alchymie, kdy se se z ničeho generují gigantické peníze? Například evropská centrální banka je s to emitovat trilion EUR v jediném okamžiku. Vydělat tolik peněz exportem ropy a plynu by nám trvalo 10 let,“ uvedl na zmíněném jednání Glazev.

„Finanční turbulence“, jakou svět prochází dnes, jsou ovšem vždy i průvodním jevem doznívající „dlouhé ekonomické vlny“. V situaci, kdy dosavadní technologická báze vyčerpává svůj růstový potenciál – připomíná Glazev – pokaždé dramaticky narůstá ekonomická role státu. Její klíčovou sférou je „militarizace ekonomiky“. Právě tady totiž státu zůstává nejširší prostor „iniciovat poptávku po nových technologiích, které sám trh ještě negeneroval“. Všechny „investice do průlomových směrů nové technologické báze se dosud realizovaly cestou hluboké militarizace ekonomiky“. A to jak v etapě, kulminující tragédií Druhé světové války, tak v následujícím období, kdy se strukturální krize řešila   „závody ve zbrojení v kosmu, do nichž se investovaly gigantické zdroje“. V USA tento průlom, financovaný fiskálem, „vytvořil jádro nové technologické báze v informačně-komunikační sféře“. Právě ten byl - zdůrazňuje Putinův poradce - „tahounem ekonomiky po 25 let“ a rostl „o 25 % ročně“.

Dnešní „finanční válka“ podle Glazeva nemusí nutně přerůst v „eskalaci vojenských výdajů, charakteristickou pro dřívější epochy“. Technologickou bázi, startující novou „dlouhou vlnu“, může generovat i poptávka dnešního zdravotnictví, školství a vědy. Naproti tomu „závody ve zbrojení“ už „technologické modernizaci ekonomiky“ nejsou s to dát takový impuls, jako v minulosti.

Ona „fáze finanční války, v níž se dnes nacházíme“, je však – zdůrazňuje Glazev - přesto „velice nebezpečná“. Kolem 100 miliard dolarů, o něž Rusko rok co rok přichází následkem „neekvivalentní zahraničněobchodní výměny“, je pro jeho ekonomiku „gigantickou ´ztrátou krve´“. Země tak „pozbývá schopnosti samostatného rozvoje“. Tím víc jí hrozí „porážka v novém kole ekonomické konkurence“.

Rusko je - „podobně jako jiné rozvojové země“ - „dárcem světového finančního systému, z nějž jednostranně profitují země, emitující světové rezervní měny, především USA. Pozice dárce by sama o sobě ještě nebyla tak nebezpečná, pokud by nebyla provázena deindustrializací a degradací ekonomiky. Čína je také dárcem, avšak její bankovní systém se rozhodující měrou opírá o domácí úvěrové zdroje. Disponuje neomezeným přístupem k dlouhým penězům a má pod kontrolou jejich využití k modernizaci a rozvoji.“

Právě „zkušenost Číny – stejně jako příklad dalších zemí, které se v nových podmínkách úspěšně  rozvíjejí – nás nutí zvažovat poměrně zásadní změny jak ve vnitřní,  tak zahraniční ekonomické politice“, avizuje poradce Kremlu. Obzvlášť akutní je „přechod k vnitřním zdrojům peněžní nabídky“. Musí „zmnohonásobit objem i dobu splatnosti úvěrových prostředků“. To nutně vyžaduje i adekvátní „posílení tuzemských aktiv“. Je však jen sotva dosažitelné za situace, kdy „je 60 % velkých vlastníků registrováno v off-shorech“. Tím víc bude nezbytné je „přesvědčit, aby svá aktiva vrátili do země a dali tak možnost rozšířit jištění vnitřních úvěrových zdrojů. Rozšíření tuzemského úvěru musí provázet obnova devizové kontroly. Tak, aby se peníze nestěhovaly na zahraniční trhy, jak tomu bylo v ostré fázi krize, ale mířily do reálného sektoru v zájmu jeho modernizace.“

Takhle se Kreml nepodíval do zrcadla už přes čtvrt století. Dokáže k obratu, jejž z toho vyvozuje, přimět i ruské oligarchy?