The Guardian: „Nová tyranie“ před soudem Kristova náměstka

Dá u nás přednost desateru, nebo lačnému kléru?

„František vzal nespoutaný kapitalismus útokem jako ´novou tyranii´.“ Ve „svém prvním velkém díle, jež vydal jako papež“ – „apoštolské exhortaci o 84 stranách, představující oficiální platformu hlavy církve“ – „vyzval světové předáky k boji proti chudobě a rostoucí nerovnosti,“ píše britský liberální deník The Guardian.  

Papež navázal na své „dřívější homilie a výroky“. Už v nich „kritizoval globální ekonomický systém“  - „modlářství k penězům“ – a „úpěnlivě vyzýval politiky zaručit ´důstojnou práci, vzdělání a lékařskou péči´ všem bez výjimky“.

Tentokrát „zašel ještě dál“: „Apelem na zámožné, aby se o své bohatství podělili.“ I výzvami následujícího kalibru: „Tak jako přikázání ´Nezabiješ´ klade jasnou hranici v zájmu zachování lidského života, dnes by se mělo razit ´Nedopustíš ekonomiku vyloučení a nerovnosti´.“ I ta totiž „zabíjí“.

Jak je možné – táže se Svatý stolec - že médiím ani nestojí za „zprávu, zemře-li postarší člověk bez domova“? Avšak to, že „burza klesla o dva body“, jim za ni stojí?

Dokument, nazvaný Radost evangelia (Evangelii Gaudium), míří i do vlastních řad. Volá po církvi, jež bude „raději potlučená, zraněná a celá od špíny“ („protože je přímo v ulicích“), než „zchromlá lpěním na vlastním bezpečí“.

Exhortace je – „na rozdíl od akademičtějších pojednání papežských předchůdců“ - „psána i prostým a hřejivým jazykem“. Od církve žádá, aby se postavila „světu plnému lhostejnosti a obrovské nerovnosti příjmů“. Protože dokud se „problém nouze nebude řešit radikálně“ – „úderem na strukturální příčiny nerovnosti“, „ničím neomezenou autonomii trhu a finanční spekulace“ – recept na „jediný z problémů dnešního světa se nenajde“.

Opus, vydaný na závěr Roku víry, se přímo obrací i na politiky. Žádá je vykročit z „primitivní mentality blahobytu“: „Prosím Pána, aby nám dopřál víc politiků, skutečně znepokojených stavem společnosti, lidí, životy nemajetných“.

Přijetí jména František – všímá si britský deník – nezůstalo jen gestem. Papež se ke jmenovci, jenž založil řád odříkavé prostoty, hlásí i životním stylem. Nebydlí v honosném Apoštolském paláci. Žije v koleji, obývané i řadovými kleriky. „Cestuje ve Fordu Focus.“ A „před měsícem sesadil biskupa, který za svou luxusní rezidenci utratil dva milióny euro“.

Evangelii Gaudium láme i jiné bariéry: „důrazem na spolupráci různých náboženství“. Závazkem „proměny papežství“ směrem k „těsnějším vztahům k jiným křesťanským církvím“. I otevřeným přiznáním, že „Řím se může poučit i od pravoslavné církve“ (včetně její „synodní“, „decentralizované hierarchie“). František vybízí i ke „spolupráci se židy a muslimy“.

Když se podobnou cestou vydal Jan Hus, nechal ho Vatikán upálit. Teď žije v prosté koleji jeho šéf - a český klérus křečkuje mamon. Katolická církev není volnou konfederací. Je vertikálou pedantické hierarchie. Bude-li papež chtít, zruší alotrie českých kuten škrtem pera. A pošle je rozjímat do kláštera. V replikách hábitu svatého Františka.  

Prohibice, uvalená na šejdířské „restituce“, mu získá i aplaus miliónů, jimž je kutna putna. Pak uvěří i husitské Čechy, že fordka za vatikánskou kolejí není jen pískem do očí.

Už Františka může dohnat i fatálnější zkouška. „Nespoutaný kapitalismus“ není chvilkovou anomálií. Jen ten – a žádný jiný – je totiž reálný. Na „lidskou tvář“ už nemá. „Nová tyranie“ má „strukturální příčiny“. Až se to poznání zmocní většiny - a „udeří“ na samy „příčiny“ – čemu požehná Kristův náměstek pak? „Řešení problémů nouze“? Nebo pretoriánům „nerovnosti“, která „zabíjí“?

Před soud desatera už ji pohnal. Tak, jako on, to Svatý stolec ještě nedokázal.