Giulietto Chiesa: Ukrajina na prahu riskantního domina

Echo studené války nadělí záporné saldo celé Evropě  

„Komentuji událost, do níž je odtud vidět velice dobře,“ píše z Moskvy italský publicista Giulietto Chiesa. V Itálii a celé Evropě „ji zatím obestírá ticho“. Řeč je o summitu EU koncem měsíce ve Vilniusu. Má schválit asociační dohodu s Ukrajinou. Stojíme na rozcestí  „mimořádné politické a strategické váhy“. Pro „budoucnost  Evropy“ - i „jejích vztahů s Ruskem“.

Otázka stojí kategoricky: „Komu spadne Ukrajina do klína?“ Nejblíž k cílové pásce má  Brusel. „Prakticky všechna pravidla i právní závazky“ nadiktuje Ukrajině zřejmě on. „I když partie je stále otevřená“. Na „stole ještě neleží zdaleka všechny karty“. S “některými hraje Rusko“. Navýsost „energicky i tvrdě“.

Viktor Janukovyč nemá kam dezertovat ani před jiným hlavolamem: „má Evropě vydat Julii Tymošenkovou?“ Byla „odsouzena na sedm let, z nichž dva už má za sebou“. Má Ukrajina spolknout faktické „zneplatnění rozsudku, vyneseného svým soudem“? Smí „takovému nátlaku podlehnout svrchovaná země“? Podbízet se mu „změnou konkrétního rozsudku“ -  a dokonce „i celých zákonů“?

Janukovyč z toho asi zkusí vybruslit „prostřednictvím dekretu?“ V naději, že se mu - výměnou „za léčbu bolavých zad v Německu“ - Tymošenková „už nebude s to vrátit“ (a  „dělat problémy“). Pro prezidenta je to „úhlavní nepřítel“. Pro ni jím je zase prezident. Tím spíš by se jí rád zbavil natrvalo.

Osobně ovšem - píše Chiesa - „nevěřím, že takové řešení přijme i Evropa“. Že bude Julie Tymošenková „osvobozena“ - a „expedována do Německa“ - je téměř jisté. V „určitý moment se však asi na Ukrajinu vrátí“. Pro Janukovyče to „bude problém“. Číhají na něj však i mnohem spletitější.

Na pořadu totiž není o nic méně, než „přesun velké země uprostřed Evropy“ - s „50 miliony lidí“ - z „jednoho tábora do druhého“. Moskva to vnímá jako „pokračování studené války“.  „Říkat jí, že se mýlí, je obtížné.“ Ukrajinu „žádné velké vazby s EU nespojují“. Po většinu „minulého století byla svazovou republikou SSSR“. A také předtím, dokonce ještě mnohem déle, „součástí Ruského impéria“ (coby jedno z jeho „klíčových teritorií“).

Pro Rusko to vše má „enormní politickou, psychologickou a emocionální hodnotu“. Neporovnatelně větší, „než pro nás Evropany“, kdo si celý ten kontext „většinou ještě ani neuvědomili“. Pro země, sdružené v EU, je to „čistě ekonomická otázka“. Pro Brusel - „věc imperiální“, ba „neokoloniální prestiže“. Úlitba mánii „rozšiřování vlastních hranic“.

Rozdíl v „psychologické dimenzi“ nerezonuje jen afekty. Obráží faktory objektivní povahy.  V plánu je „tah ve stylu studené války“. Brusel ho „koordinuje se Spojenými státy“.

„Rusové tvrdí, že jím Ukrajina nic nezíská.“ Že „pro to mají dobré důvody“, „potvrzuje i jasná dikce cifer“. Ukrajina a Rusko jsou – krom „společné hranice“ - „odnepaměti také partnery“. Jejich „rozsáhlou ekonomickou spolupráci neskrečoval ani zánik SSSR“. Vedle bezpočtu vazeb, které „dodnes propojují ruský a ukrajinský průmysl“, je tu i markantní „jazykové pouto“. Právě do Ruska míří i „většina ukrajinského exportu  potravin“.  „Otočí-li se Kyjev jiným směrem,“ pocítí velice „radikální změnu“.

„Ruské komentáře ji nazývají pravým jménem: Rusko na hranicích s Ukrajinou zvýší celní bariery. Co si s tím zbožím Ukrajina pak počne, nikdo neví.“ V „Evropě bůhvíjak žádané není“. Ta navíc právě „neprosperuje tak, že by snad prahla po novém zboží pro nové konzumenty“. A naopak „státem, který je momentálně plný peněz, a vůbec ne v krizi, je Rusko.“ Trhem pro ukrajinskou produkci už je. Kupovalo by ji a platilo klidně dál.

Ve vzduchu ovšem visí i „ještě závažnější otázka“: Ukrajina „všechny své plynovody podědila po starém Sovětském svazu“. Šlo o „investice  celého Sovětského svazu“. „Zůstaly však na území Ukrajiny“. Žádná „reálná majetková rozluka se nikdy nekonala“. Ukrajině to „ponechalo mocnou zbraň“. Může tmelit jak „přátelství“, tak „vydírat“. Rusko ty „plynovody potřebuje pro své dodávky do Evropy“. Otázka, „jak a za kolik“ tam dorazí, je tak – byť „jen do určité míry“ - i v rukou Ukrajiny.

Plyn, který konzumuje sama, jí Rusko dodává s diskontem. Přesto si ho – podle „některých ruských zdrojů“ - „vzala“ navíc „za 8 – 10 miliard dolarů“. Nesplatila je dodnes, „Podle Rusů musí Ukrajina uhradit ještě 4 miliardy dolarů.“ Problém je „evidentně na stole“. „Rusko bude na úhradě trvat“.

Ač „tuto energii spotřebovala Ukrajina“, tím,, kdo „ji zaplatí, bude zřejmě Evropa“. Čistě na oltář „politického zájmu“, vyššího než všechny ekonomické faktory. „Evropa Ukrajinu chce.“ A „chce ji ne proto, že chce dobro pro Ukrajince“. Chce ji v zájmu „své geostrategické pozice“. Kdokoli tu „krutou realitu zastírá“, mlží „kolem samotné podstaty“.

Rusko to „ovšem jen tak neskousne“. Tím spíš „Janukovyč měl vědět, že ho čeká cesta plná nástrah“. S „Moskvou bude mít velké problémy“. V „těchto dnech se shodují i všechny televizní stanice“: „Rusko přijme odvetná opatření“. Čeká nás „dramatický střet“.

Otázka nestojí jen tak, zda „to prospěje Ukrajině“. Stojí i v opačném gardu: „Polepší si tím  Evropa?“ Až totiž „skončí tato operace“, přijde na řadu další: snaha prosadit „vstup Ukrajiny do NATO“. To ovšem nemá v „úmyslu přinejmenším ta část Ukrajiny, kde se mluví rusky“. Bude-li země do paktu přesto zatažena, „Ukrajincům to žádnou slast nepřinese“. „Potěšení bude jen na straně NATO.“

Proto tu otázku „nekladu Evropanům, co úřadují v Bruselu nebo jsou jedna ruka s Wall Street“, ale „nám, evropským občanům“: je rozhodnutí, které je na spadnutí, „s našimi zájmy v souladu, anebo v příkrém rozporu?“ „Má odpověď zní, že s nimi v souladu není. Jde totiž stopou studené války. Buduje novou hranici, tentokrát přímo v ruském podbřišku. A pokud si někdo myslí, že dnešní Rusko se v tichosti smíří s krokem, vnímaným Evropou jako ´expanzivní´ a Ruskem jako ´agresivní´, třeba se ptát, zdá ho máme či nemáme zapotřebí. Má odpověď zní i tentokrát: ne, neposlouží vůbec nikomu. To my sami potřebujeme systém evropské bezpečnosti, zohledňující bezpečnost úplně všech. To my sami potřebujeme  bezpečnost nikoli jen ´pro nás´.“ Protože „bezpečnost jenom  ´pro nás´“ - „na úkor bezpečnosti těch druhých“ - „není bezpečností ani pro ně, ani pro nás.“

Připravované „rozhodnutí je novou formou studené války proti Rusku“. Padne „za našimi zády, aniž o něm s námi byla řeč“. „Vězme proto, že příští měsíce nebudou vůbec jednoduché.“ A „zdaleka nejen proto, že potřebujeme ruský plyn“. „Složité budou i proto, že potřebujeme bezpečnost. Toto rozhodnutí ji nezvýší. Moc mne to mrzí, ale je to tak.“