Igor Šumejko: Atypický Bernie

Známé i tutlané rysy novice, bořícího americké tradice

Před prvním kolem v Iowě dotáhl Bernie Sanders náskok první dámy v. v. na pouhá tři procenta. Tedy 45 : 42 v žebříčku kandidátů za Demokratickou stranu. Stoupenec „demokratickému socialismu“ ruší dosavadní konstanty na mnohem širší ploše.

Už tím, že nevolí cestu „nezávislého“ adepta. Ta má sice i své přednosti. Šance až do cíle však zatím jen mizivé. O to víc láme Sanders úzus, že radno leštit hlavně kliky velkých prachů. Sám přitom bůhvíjak bohatý není. Navíc je – vypátral na něj Igor Šumejko – „spojencem aktivistů Occupy Wall Street“. A „jeho bratr Larry Sanders se na podobném hnutí v Británii podílel osobně“.

„Idolem nonkonformistů 60. let“ je i známější ze sourozenců. Aniž by ho zdobil „charismatický lesk“. Bernieho klíčovým hendikepem je – shoduje se americká politologie - že „jeho voliči chodí neradi k urnám“. Možná mu „nepomůže ani židovský původ“. „Navzdory všemu vlivu, jejž toto etnikum v Americe má,“ totiž své „vlastní představitele do vrcholných politických rolí typu prezidenta zpravidla nekatapultuje“.

Šumejko posbíral i střípky, o nichž presstituce netuší, anebo poníženě mlčí. Například to, že „Sanders navštívil roku 1985 Nikaraguu, a dal tak najevo svou podporu sandinovské vládě a Danielu Ortegovi osobně“. Roku 1988, coby primátor Berlingtonu ve státě Vermont, strávil celý měsíc v Sovětském svazu (vedle Moskvy i v Jaroslavli). Nadto i s „politickým posláním“, řečeno jeho vlastními slovy. 

Klíčové jsou však samy „teze, jež uplatňuje v předvolebních televizních debatách za účasti Hillary Clintonové“. Především „mnohé z nich jsou totiž v očích široké americké veřejnosti s to vyznít značně přesvědčivě“. Například následující:  

• - „Hillary, která je podobně jako její muž favoritkou Wall Street, svůj volební fond buduje (což je všeobecně známo) z příspěvků gigantů typu CitiGroup a Goldman Sachs (ta jí, coby jedna z největších investičních bank světa, zaplatila je jedno jediné vystoupení 600.000 dolarů). Naproti tomu Sanders svou prezidentskou kampaň financuje z drobných  osobních příspěvků (což je rovněž všeobecně známo)“;
• 
  - Zlověstné domino, jemuž se dalo předejít, pochází z „války v Iráku, pro niž hlasovala i Hillary“;
• - „Spojené státy by neměly mít pověst světového četníka“;
   
• - „Boj s ´Islámským státem´ vyžaduje vybudovat koalici za účasti Ruska“;
   
• - „Saúdská Arábie by místo válčení v Jemenu měla bojovat proti ´Islámskému státu´ v Sýrii“;
   
• - „Smlouvy typu Transatlantického partnerství likvidují pracovní místa v USA (stojí za pozornost, vydrží-li kritika stávající demokratické administrativy Sandersovi i poté, co ho ´posoudit aktuální otázky´ pozval koncem ledna do Bílého domu Barack Obama)“.

Sanders uvítal i normalizaci vztahů s Kubou a Íránem. Zároveň ovšem – nehledě na stigma „velkého přítele SSSR“ – „straní i nadále sankcím proti Rusku“.

Dostih o lídra za stranu, jíž vyšla sázka na Obamu dokonce dvakrát, teprve startuje. Čím skončí, je zatím ve hvězdách. Čím šokuje už dnes, shrnuje manažer Sandersovy kampaně Jeff Weaver: „Za osm měsíců jsme urazili velký kus cesty. Loni v květnu jsme podle průzkumu The Register/Bloomberg na lídra ztráceli 41 procent. Teď jsme to v podstatě dorovnali.

Oč atypičtější je to fenomén, tím plastičtěji ilustruje, v jak hluboké krizi je  téměř vše, o čem jsou svatostánky americké politické tradice.