Valentin Katasonov: Zpětný chod kapitálu – příčiny a rizika

Dezerce z periférie zavání střelným prachem

Že kapitálu se vyváží víc, než zboží, platí už celé století. Že jde o novou kvalitu – i její magmatické důsledky – postřehl jako první Lenin. Poslední novum té proměny komentuje Valentin Katasonov z extraligy ruské  ekonomické vědy:  

Dlouho šlo o export kapitálu z metropolí na periférii. Zprvu do kolonií a polokolonií. V „posledních dekádách - ze zóny ´zlaté miliardy´ do takzvaných rozvojových zemí, k nimž se přiřadily ´tranzitivní ekonomiky´, tedy bývalé socialistické státy“.

Pomáhalo to „řešit problém nadměrné akumulace kapitálu v ekonomicky rozvinutých zemích“. “Udržovat lukrativní míru zisku.“ Výnosy, „inkasované zeměmi ´zlaté miliardy´, je změnily v rentiérské státy“.  

„Prvá vlna ekonomické a finanční globalizace se světem prohnala na prahu XX. století.“ V podobě „dosud nevídané gradace vývozu kapitálu z nevelké hrstky imperialistických států (Velká Británie, Francie, Belgie, Německo, USA, Holandsko a ještě dvou, tři dalších) do kolonií, polokolonií a závislých zemí včetně Ruska“.

Druhá vlna „začala v 80. – 90. letech. Spustil ji rozval světové socialistické soustavy, který kapitálu otevřel ekonomický prostor, kam měl dřív dveře zavřené. Ten impuls mu však dlouho nevydržel. Druhá globalizace je u konce a tlak v ´kotli´ světového kapitalismu prudce roste. Markantním příznakem je fakt, že pohyb kapitálu ze zóny ´zlaté miliardy´ na periférii se zpočátku zpomalil, poté zastavil a teď nabral dokonce zpětný chod.“

„Čistý odliv kapitálu z rozvojových zemí“ konstatuje i prominentní Institut mezinárodních financí (IIF). Letos ho očekává v „bezprecedentním rozsahu“. Transfer kapitálu z rozvinutých do rozvojových zemí odhaduje ve výši 548 miliard dolarů. Ještě loni to bylo 700 miliard. Přesun kapitálu opačným směrem však předpokládá ve výši přes tisíc miliard dolarů. Celkové saldo rozvojového světa tak očekává záporné – v hodnotě plných 540 miliard dolarů. Ještě loni v něm přistálo o 32 miliard víc, než kolik ho odtud Západ „repatrioval“.

Shodně vyznívá i řada národních statistik. Například americké Ministerstvo financí letos eviduje jen z Číny „odliv“ více než 500 miliard dolarů. V samotném říjnu - 141,66 miliardy, v červenci - 124,62 miliardy. „Epidemie kapitálu, který je na odchodu, dolehla i na další země BRICS. Notný díl připadá na Rusko. Podle prognózy jeho centrální banky tu letos čistý odliv kapitálu dosáhne 85 miliard dolarů. Ještě vyšší cifru uvádí Ministerstvo ekonomického rozvoje RF – 93 miliard. Světová banka očekává 113 miliard dolarů.“ Přes 150 miliard dolarů přitom ze země dezertovalo už loni.

Víc kapitálu z Jihu na Sever, než opačně – zisk, který nese, je samostatné téma – se stěhuje poprvé po 27 letech. Když se tak stalo v roce 1988, ke štěstí těch, komu říká pane, „právě startoval rozval socialistického společenství“, který „explozi ´kotle´ světového kapitalismu umožnil předejít“. Po „roce, pro západní země kritickém, se staly čistým vývozcem kapitálu znovu už napřesrok“.

IIF nevidí k optimismu ani do budoucna. „Odliv kapitálu z periférie očekává i v roce 2016. Té samé negativní prognóze musela dát za pravdu i výkonná ředitelka MMF Christina Lagardeová na říjnovém summitu MMF a Světové banky v Limě.“ „Plačtivým tónem tu na finanční instituce USA apelovala, aby úrokové sazby nezvyšovaly,“ neboť „už jejich nepatrný růst je s to pohybu kapitálu dodat síly, devastující jak ekonomiky chudého Jihu, tak bohatého Severu“.

Jakkoli zásadní je to zvrat, většina komentářů ho zatím připisuje jen okolnostem konjunkturního rázu. Hlavně očekávání, že Fed úrokové sazby, oscilující léta v řádu 0 – 0,25 % p. a., tentokrát už zvýší, a „garantuje tak investorům nejen zachování kapitálu, ale i symbolický výnos“. Třebaže se tak neděje, „nábožná víra v neotřesitelnost dolaru“ táhne „masy kapitálu stále do Ameriky, považované za bezpečný přístav světových financí“.

Sílící roli hrají i obavy z „druhé vlny finanční krize“ - a sladké iluze, že na břehy „´zlaté miliardy´ udeří přeci jen méně, než na periférii“. I Wall Street Journal však nastoluje téma „faktorů, limitujících příliv kapitálu do rozvojových zemí, které jsou trvalé povahy“. Sám za ně označuje „měnové války, vedoucí k poklesu kursů národních měn, pokles cen ropy, turbulence na čínském akciovém trhu“ i některé jiné trendy.

V případě „zvratu v řečišti světového kapitálu je však za stromy třeba vidět les“. Tkví v „tektonických změnách, jimiž prochází struktura soudobého kapitalismu, a jejich dlouhodobých důsledcích“:

„Proces globalizace se uzavřel. Kapitál si podmanil celou planetu. Nastává nivelizace investičních výnosů. Úměrně narůstající akumulaci nadbytečného kapitálu míří jeho rentabilita k nule. Úrokové sazby bank některých zemí ´zlaté miliardy´ klesly k nule, pokud se dokonce nepropadly rovnou do minusu. Cosi na ten způsob tu bylo už na prahu XX. století. Finanční kapitál tehdy dospěl na samy hranice ekonomické a teritoriální dělby světa.“

„´Kotel´ světového kapitalismu se přehřál.“ „Explozi, k níž to vedlo, se mezi současníky říkalo Velká válka…“